Závěr...
Již dvě desetiletí vládl v Myrtané mír. Paladini ochraňovali prostě lidi, mágové studovali starý spisy a lid si nemohl na nic stěovat. A nyní padl znovu na zemi stín. Během pár dní se rozletěla po celém království zpráva, že Faring byl napaden. Hraniční pevnost byla oblečena skřetů armádou, který přitáhla z Nordmaru. Tito skřeti však nebyli tlupou divokých zvířat. Oděni do zbrojí, vyzbrojeni kušemi, luky, štíty a železnými zbraněmi překvapili zlenivělou myrtanskou armádu. Mnoho mužů padlo na hradbách během prvních dní bojí, ale nepřítel byl odražen. Obdobné zprávy se šířili po celý Myrtané a prostě lid mrazilo v zádech.
Nebyla to však posádka Faringu, kdo se první střetl se skřety. Nebyly to ani jednotky vrchního paladina Orphea, který pomáčily síly s nepřítelem v Sokolím průsmyku. Prvním, kdo krvácel a zabíjel skřety, byli Zimní vlci. Malý jednotka, který plnila svůj první úkol, se zde střetla s elitními skřetími zvědy. Mnoho statečných mužů i žen padlo při pokusu udržet se a zjistit něco bližšího o nepříteli, kterému čelili. I přesto, že byli vytlačeni, přinesli cenné informace, který vedly k zamezení postupu nepřítele skrz Sokolí průsmyk. Polovina jednotky, který se vrátila, si však příliš neodpočinula, protože se musela ihned dát do obrany Faringu s ostatními Zimními vlky.
Přišel čas, kdy se oči všech upíraly na sever. Prostě lid stejně jako král a mágové se obávali nejhoršího a pevně věřili ve schopnosti vojáků a pevnost hradeb Faringu. Stejně tak na tom byli i Zimní vlci. Jako obvykle právě oni stáli v první linii hrdý na své bratry, kteří padli v boji. Nebylo důležité, že byli nováčky. Hlavní bylo pouze to, že byli vlky. Jako vlci se chovali, jako vlci žili a jako vlci zemřeli.
Na ulicích, v obchodech, chrámech či v hospodách je všechno v pořádku. Obyčejný lidé o nás sotva zavadí pohledem, vždyť jsme pro ně jen další vojáci, jakých se po Myrtané pohybují stovky. Považují nás za sběř, lenochy, rváče nebo podivíny, bývalý trestance, zápasníky, chudáky, kteří neměli kam jinam jít, a tak se jich ujala Myrtanská armáda. Nemůžeme jim to zazlívat; vždyť většina vojáků je právě takový...
Všechno se ale změní, jakmile nás osloví někdo z městské strže, vkročíme do vojenského tábora nebo si přisedneme k válečnému veteránovi. Kdykoli potkáme někoho, kdo se jen trochu vyzná v insigniích, nášivkách a dalších detailech odlišujících od sebe jednotlivé jednotky, ucítíme na sobě zvlátní pohledy. Směsici uznání, zvědavosti, strachu. A především studu, neboť samou přítomností jim připomínáme, že nejsou opravdovými vojáky. Ne ve srovnání s námi.
Je tomu již mnoho let, kdy byli vybráni nejlepší muži a ženy myrtanská armády a spolu s emblémem sněžného vlka jim byla přidělena strč na hranicích s Nordmarem. V kraji plném vysokých hor a strmých srázů, vážně promrzlých n�horn�ch plánů i hlubokých lesů v údolích, ledových ples a horkých pramení. V kraji, kterým procházejí nájezdníci, ukrývají se v nám bandité a zločinci všeho druhu a zrodily se v nám nejstrašnější a nejnebezpečnější stvůry, jaký nosí tato země. V kraji, jehož návštěva je vždycky životu nebezpečným podnikem. V kraji, který nikdo nezná lépe nešli my.
Zimní vlci.
Zimních vlci jsou jednou z elitních průzkumných jednotek myrtanská armády a spolu s štíry z Varantu opravdu tvoří to nejlepší, co může královské vojsko nabídnout. Do jednotky jsou vybíráni jen lidé schopný, spolehlivý, obětavý a vůbec profesionálové po všech stránkách. Dostat se do ně není nic jednoduchého a doplňování nováčky se provádí jen jednou za několik let. Adept nemusí mít za sebou žádnou službu v armádě, stačí jen oplývat schopnostmi a pevnou válí. Přihlásit se může kdokoli, ale jen málokdo vydrží až do konce. Musí prokázat, že je přijetí hoden sérií výcviků a testů. Uspěje-li, stává se ��ekatelem� až do splnění poslední zkoušky...
... a to je právě VÍ případ. Po mnoha týdnech dokazování, co všechno zvládnete vydržet, jste konečně dospěli až na práh úspěchu. Fyzické i psychické utrpení nejrůznějšího druhu; to všechno konečně skončilo a Vaše odhodlání a vůle přinesly ovoce. Několik dní jste dívali odpočinout zb�da�en�mu tělu a konečně nyní je čas závěrečné části před Vámi. Spolu s několika dlouholetými členy jednotky a ostatními čekateli vyrazíte na opravdovou patrolu. Teprve zde se ukáe, jak budete vzdorovat pod tlakem opravdového nebezpečí, jak dokžete improvizovat a neporušit přitom přímo rozkazy či jak dokžete sníst zranění a zabíjet.
Vaším cílem je Sokolí průsmyk a Sluneční údolí za nám. Tam se má skrývat banda lapků ohrožující kupce na cestách již několik týdnů. Musíte je najít a zneškodnit. Úkol zadáním prostě, lež obstát nemusí být zdaleka snadné. Hodně štěstí...
Základní informace
Stejně jako letos bude Gothic součástí Jarního Larpu. Termín konání je momentálně určen na druhé prodloužení víkend v květnu, tj. 8.5. - 9.5.2009. Místem konání jsou opět Skokovy, vesnička nedaleko Mnichova Hradiště. Gothic sám o sobě bude koncipován jako jednodenní larp.
Příběh
Děj nebude navazovat na loňský ročník; bude se odehrávat o několik let dříve na kontinentů, přesněji na severní hranici Myrtanského království (podrobnosti ohledně příběhu jsou vlevo :oD).
Historie
Rádi bychom využili historie hráčů mnohem více než loni, nicméně to bude záležet především na Vás ó jak moc si s nimi dáte práci a především jak rychle je dodáte. Podrobnější informace o tom, co by měla historie obsahovat a naopak s čím se vypisovat nemusíte, najdete v příslušné sekci.
Dovednosti
Prakticky se nebudou udělovat žádné zkušenosti. S čím do hry přijdete, s tím nejspí také skončíte. Na druhou stranu omezení ohledně toho, co Vaše postava umí, budou velice malý; pokud to bude dívat smysl a bude to pěkně sedět v historii, můžete být prakticky čímkoli.
Souboje
Zůstaneme u loňského systému a tedy šatrhu. Vzhledem k tomu, že nepředpokládáme souboje mezi hráči, rozhodli jsme se pravidla omezit na naprostý minimum. T�i�t� by mělo spočívat v tom, že každý rána bolí a každý silnější rána Vás vyřadí z boje ó v důsledku šoku, bolesti atd. Na druhou stranu, ve směru smrti bych se raději na úkor hratelnosti od realističnosti odchýlil ó nebude tak jednoduché Vás zabít a po zásahu dobrého léčitele budete brzy schopni pohybu a boje. Pokud však budete i po ošetření své zranění hrát a nezapomínat na omezení, který pro vás z něj plynou, bude to pro atmosféru jistě jen výhodou.
Historie zimních vlků.
Když král Rhobar II. započal sjednocovat Myrtanská království, tak se nejdříve obrátil na sever. Sám měl předky v Nordmaru, a proto se rozhodl jako první obsadit pohraničí. V době, kdy nabýval na síle Kruh Ohně a řád paladinů, se zrodila jednotka proslavený po celý Myrtané, Zimní vlci. Stejnojmenné klan žijící na nynějších hranicích se přidal ke králi a nabídl mu své služby. Během válek bylo sídlo klanu vypáleno, ale přísaha mužů, kteří bojovali v armádě, zůstala. Nikdo z vojáků neměl tak skvělé stopařské a lovecké dovednosti, proto se tito muži stali první královou průzkumnou jednotkou. I oni však někdy umírali a byli nuceni doplňovat své stavy. Vybírali nejvíce talentovaný muže i ženy z Myrtany, protože zde nezáleželo na pohlaví ani původu, ale na schopnostech, a cvičili je, jak nejlépe uměli. V jednotce bylo méně a méně Nordmařané, ale tradice přetrvávala. Velitel jednotky Gorlag, zvané Chodec, byl pověstný především na dvorcích králových nepřítel. Při bojích u Sildenu a obléhání Geldernu ukázali Zimní vlci své kvality. Mnoha obyvatelům těchto míst jde ještě dnes po zádech husí kůže, když slyší nebo jen vzpomenou název této jednotky. Král Rhobar II. zvítězil a s nám i celý jeho armáda. S koncem války však nepřišla dovolené a konec služby. Jednotka jako Zimní vlci nemohla být rozpuštěna. Někteří veteráni se vrátili do Nordmaru, ale nyní již jednooký Gorlag vedl jednotku dál.
Zimní vlci nikdy neužívali vojenské hodnosti, protože stále vychází z tradice původního klanu Zimních vlků. Stejně postavení bojovníci se často oslovují bratře. Nejnižší pozici v jednotce zastávají takzvané ��t��ata�, který jsou teprve adepty snažícími se stát plnohodnotnými členy. Nejb�n�j�� hodnost v jednotce je �vlk�. Tito muži a ženy tvoří jádro �sme�ky�, což je označení jednotky skládající se z pěti Zimních vlků. Často jsou velice hrdý na své členství v jednotce a nebojí se to dívat ostatním �oby�ejn�m� vojákům najevo. Bohužel jsou často neukázněný a přeceňují své síly. Proto jsou zde jejich nadřízený, kteří je mají umravňovat a dívat jim také najevo, že nejsou zdaleka tak zkušený. Jeden z �vlk�� ze smečky je ustaven do funkce �star��ho vlka�, který zastupuje poddůstojníka velícího smečce. Poddůstojníci mají hodnost �lovce� a většinou patří mezi veterány sloužících několik let. �Lovci� jsou zároveň ti, kteří připravují přijímací řízení, a sami si vybírají členy do svých �sme�ek�. Jeden z nich, �star�� lovec�, je zároveň zástupcem �hrani���e�, který velí �honu� tvořenému několika �sme�kami�. Na pozici �hrani����� jsou poslední dobou dosazování méně zkušený armádní důstojníci, kteří lépe vyhovují především generálům a královým rádcům. To však nevede nijak k úpadku jednotky, kterou udržují především �lovci� a �jarl� Gorlag, který je stále hlavním představitelem jak jednotky, tak i klanu Zimních vlků.
Zimní vlci za svou historii prošli mnoha různými školy. Nejčastěji šlo o průzkumné nebo likvidační školy, o kterých se šíří pouze pověsti. Zároveň však za sebou mají i některé boje přímo na bojištích. Účastnili se například bitvy o černý močály nebo dobývání Faringu, který bylo jejich prvním úkolem a prokázali zde velkou odvahu i bojeschopnost. Jejich úloha byla nejpatrnější při obléhání Sildenu, kde působilo mnoho partyzánských jednotek místních lovců a Zimní vlci měli za úkol je likvidovat. Často docházelo k boji muže proti muži a stejně jako partyzáni dříve šířili strach mezi armádou, se rychle rozšířily obavy mezi ně. Zimní vlci tehdy zlikvidovali mnoho nepřítel a spoustu zajali. Vysloužili si tím královskou pochvalu, ale zároveň nenávist obyvatelstva Sildenu.
U Geldernu se stala nejtragičtější událost za existenci jednotky. Zimní vlci byli přepadeni v noci v lešení nepřítelem a ustoupit se podařilo sotva třetině mužstva. Zde přišel Gorlag o oko a tato událost vedla také k odchodu mnoha zkušených veteránů. Nikdo přesně neví, co se událo, kdo stůl za útokem ani kdo pochybil na hlídce. A ti, kteří vědí, o tom odmítají mluvit. Jistě pouze je, že Zimní vlci dokázali své ztráty tvrdí a krvavé oplatit. Královské armáda ke konci války řešila mnoho prohřešků průzkumníků na civilním obyvatelstvu a proti obecně morálce. Nakonec se ukázalo, že mnoho z nich bylo na přímý rozkaz Gorlaga a proti němu si nikdo nedovolil veřejné vystoupit. Šlo o časté užívání tvrdého mučení pro získání informací. Mnoho Zimních vlků si také oblíbilo skalpování nepřítel a sbírání dalších trofejí z lidského těla. Toto byla pomsta, kterou Zimní vlci uvrhli na Geldern. Jde asi o nejdiskutovanější část historie jednotky. Nic to nemění na tom, že takový situace se nikdy neopakovala. Zimní vlci již nikdy neutrpěli takovou porážku a nikdy se takto nemstili.
Po vypálené vesnice klanu Zimních vlků se jejich jednotka přesunula do Faringu. Města, který pomáhali dobýt a zároveň bylo hodně blízko hranicím s Nordmarem. Zde mají svůj Vlčí dům, kde se nachází vlčí SÍŤ slávy a všechny výcvikový prostory. Mnohé další jsou v okolí Faringu, jako pověstný Vlčí jeskyně, kde se odehrávají oficiálně ceremoniály jednotky a probíhá zde i velký část výcviku ��t��at�. Zimní vlci patří mezi elitní jednotku, který dala za vznik dalším obdobným průzkumným jednotkám, jako jsou štíři z Varantu nebo pověstný Stínový šelmy Khorinisu. Stát se Zimním vlkem je snem mnoha vojáků, ale jen mělo z nich uspěje. O to víc jsou všichni tito muži a ženy na svou příslušnost k jednotce a klanu hrdý.
